Jak se mění příbuzní závislého člověka?

Všichni jsme na sobě tak či onak závislí. Absolutní nezávislost je možná pouze v úplné izolaci. Je dobré, když si člověk dokáže vybudovat plnohodnotný vztah s lidmi kolem sebe. To obohacuje jeho život, dává mu pocit důvěry v sebe sama a v budoucnost.

Existuje však i jiný model vztahů, v němž se vytváří nezdravá vazba na druhého člověka. Zvláštním případem takových vztahů jsou mezilidské vazby v rodinách, kde jsou drogově závislí a alkoholici. Stav, nálada a chování závislých na alkoholu a drogách začínají mít obrovský vliv na pohodu příbuzných. V tomto případě hovoříme o spoluzávislosti, kterou není možné zvládnout bez pomoci. Pomoci mohou pouze psychologové a drogově závislí z odvykacího centra.

„Zachránce“ a “oběť“

Spoluzávislost je patologická vazba na člena rodiny, který pije nebo užívá drogy. Existují dva hlavní vzorce chování:

• kontrolní role „zachránce“ se projevuje v neustálé obsedantní kontrole chování závislé osoby, která je závislá na hazardních hrách, alkoholismu nebo drogách;
• obětavá role osoby se projevuje ve stavu podřízenosti, zmaru, deprese.

V obou případech je veškerá pozornost zaměřena na osobnost závislého, zatímco vlastní potřeby závislého a potřeby ostatních členů rodiny jsou ignorovány. Drogově závislý, gambler nebo alkoholik se stává bolestným středobodem, dominantním rysem způsobu života celé rodiny. Takové vztahy vyvolávají konflikty a napětí a vůbec nepřispívají k řešení problému.

Příbuzní nevědomky provokují závislou osobu, posilují patologické stereotypy chování a prohlubují vnitrodružinnou krizi. Do takové závislosti se zapojuje celá rodina. V takových situacích je důležité včas vyhledat pomoc odborníků a je nutné pracovat s celou rodinou.

Jak se projevuje komplex spoluzávislosti

Spoluzávislost vzniká především u lidí, kteří mají určité psychické předpoklady:

• Nepřiměřeně nízké sebevědomí, plachost, nejistota.
• Těžké dětství, včetně zkušenosti soužití s vážně nemocným nebo závislým příbuzným.
• Psychické trauma (násilí, smrt blízkých apod.).

V důsledku chronického stresu vzniká jakýsi komplex spoluzávislosti, který se projevuje těmito projevy:

• Popírání problému.
• Nutkavé chování.
• Důvěra ve vlastní méněcennost a pocit viny.
• Výbuchy vzteku.
• Ztráta spojení s okolním světem, izolace.
• Absence jakýchkoli emocí.
• Myšlenky na sebevraždu.

Konstruktivní východisko ze spoluzávislosti

Rigidní kontrola, obviňování, vyhrožování, záchvaty vzteku a napomínání - to vše je zcela zbytečné. To, co člověk trpící tou či onou formou závislosti skutečně potřebuje, je pochopení, morální a duchovní podpora, neochvějná víra v jeho síly a schopnosti. Je třeba pomoci blízké osobě, aby si uvědomila hloubku a závažnost problému a chtěla se ho zbavit s pomocí narkologa a psychologa. Je na něm/ní, aby se rozhodl/a.